Průhonice

Azimut této zakázky byl jasný stejně jako představa zadavatele. Hlavním hybatelem díla byla sama klientka, která udala směr a reálnou podobu nechala na architektovi. Co se jevilo méně jasné, byl směr a cíl stavební firmy. S postupujícími pracemi a jejich opravami se cíl ztrácel v mlhách a bylo životně důležité zakročit a firmu v některých činnostech nahradit. A to byl druhý hybatel, jenž nám za pochodu chtě nechtě měnil plány a rozvíjel akceschopnost na hranice mezí. Říká se „konec dobrý, vše dobré“, a tak i zde výsledek vše staré přikryl a po čase zůstalo jen u humorných příběhů, které se dávají tu a tam k dobru. Třeba při vzpomínce na rozvody topení či rozvod trysek masážního sprchového koutu mě i teď zamrazí…

V bytě převládá jednoduchost až strohost spolu s výraznými prvky, z nichž některé si klientka přinesla s sebou, a bylo žádoucí je do interiéru zahrnout. Masivní velkoformátová dlažba od firmy Apavisa s „rezavým“ povrchem posloužila jako odrazový můstek ke zbylé „čistotě“, jež se odráží nejen v kuchyňské lince s hliníkovou fólií od francouzské firmy Mobalpa a nábytku italské firmy Tomasella, kde byl použit jako materiál bělený dub, ale i doplňcích italského Flaie, topení belgické Jagy a osvětlení od firmy FontanaArte, které v prostoru vypadá jako šperk, samozřejmě spolu s nádherným obrazem, který jsem bohužel nemaloval :)

Konečnou podobu bytu dodávají i různé úrovně a sklony stropů, jakož i „screenové“ rolety, jež prostor, situovaný převážně na jih, ochlazují.